Voda sice není potravina, ale je důležitější než jídlo. Pokud nějakou dobu nejíme, tak nanejvýš zhubneme, ale pokud bychom nepili, hrozí nám neodvratně smrt. To je skutečnost, kterou většina z nás ví, ale přesto nedokážeme dělat to, co je nám prospěšné. Tedy dostatečně pít.
Bez vody je možno přežít nanejvýše 2-3dny. Voda je obsažena v každé buňce těla. Celkové množství vody závisí na věku a na skladbě těla. Svalnatější jedinci mají větší obsah vody, protože svaly obsahují třikrát více vody než tuková tkáň.
Čím jsou vyšší zevní teploty, tím je potřeba tekutin větší. Naše tělo se umí ochlazovat pouze pocením, tedy ztrátou tekutin. Ty se samozřejmě musí doplnit zvýšeným pitím.
Podobná situace nastane při průjmech. Organismus ztrácí větší množství tekutin, tentokrát stolicí. Velká ztráta tekutin vede k ochablosti, malátnosti a ztrátě vědomí.
Náhrada není ale tak jednoduchá. Společně se ztrátou tekutin dochází i ke ztrátě minerálů. Jejich náhrada a doplnění je stejně důležité jako doplnění samotné vody. Minerály jsou nezbytné pro udržení vnitřní rovnováhy organizmu. Tedy aby organizmus nebyl ani moc kyselý a ani moc zásaditý. Při velkých ztrátách tekutin je nutno pít minerální vody, protože obsahují dostatek minerálů, které jsme ztratili. Lze pít také tzv." iontové nápoje", které se osvědčily v tropech při léčbě dětí s těžkými průjmy.
Jídlem se také mohou dodat minerály, ale minerálními vodami je náhrada rychlejší.
Voda je medium, ve kterém, se odehrává veškeré dění v organizmu. Proto je dostatek vody v organismu velmi důležitý.
Nejvíce pijí děti. Jejich potřeba se napít je diktována pocitem žízně. Nikdy jim to nezakazujme. Představy minulosti, kdy se zakazovalo dětem pít, aby jedly dostatek jídla, už dnes vůbec neplatí. Dnešní děti netrpí nedostatkem výživy. Naopak. Trpí nadbytkem a výrazně nevhodnou skladbou jídelníčku, ve kterém převažují sladkostí.
Ale vraťme se k vodě. Pocit žízně se v průběhu života ztrácí a náš denní režim tomu významně napomáhá. Ztráta pocitu žízně je příznak stárnutí. Člověk často není schopen dva litry tekutiny vypít, má obtíže, bolí ho žaludek a podobně. Je pravda, že na postupné odvodňování organismu jsme si pozvolna zvykali. Sice za cenu různých bolestí hlavy, vysušené kůže a podobně, ale nakonec jsme si zvykli. Návrat k pití může opravdu dělat potíže. Zkoušejte to postupně., ale vytrvejte. Vyplatí se to, zpomalíte stárnutí. Oddálíte tvorbu vrásek, tvorbu tzv." jaterních skvrn", a také se budete cítit mnohem svěžejší.
Dospělý člověk potřebuje minimálně dva litry tekutin denně a nepočítá se do toho ani polévka, ani káva. Myslí se tím čisté tekutiny, tedy voda, čaj, minerálka, džusy a podobně. Tato dávka je dostatečná, pokud se příliš nepohybujeme a nebo není velké teplo. Při námaze, jízdě na kole, těžké práci, anebo při horkém počasí. Musíme tekutiny přidat. Ztrácíme je z organizmu nejen pocením, ale i močí, stolicí a dýcháním.
Dospělý člověk denně vymění asi 6% celkového objemu, u dětí je to až dvojnásobné množství. Ztráta tekutin má za následek snížení schopností reakce a myšlení, velké ztráty vedou až ke ztrátě vědomí. Dostatek tekutin je důležitý zejména u činností, náročných na pozornost, jako je třeba řízení vozidel.
Tedy především je třeba mít na paměti, že nelze uhradit tekutiny, potřebné pro činnost organismu, z potravin, byť by byly sebevíce šťavnaté. Pocit žízně je nutno soustavně podporovat.
Pití je především biologická nutnost, neboť bez tekutin, tedy vody, nemohou probíhat základní životní procesy. Pití ostatních nápojů, ovocných šťáv, piva a alkoholu, zpestřuje sortiment a je spojeno většinou se společenskými příležitostmi. Nicméně i pití ostatních nápojů uhrazuje v určité míře vodu.
Přírodní pramenité vody, které měly malý obsah kysličníku uhličitého, byly už od středověku oblíbeným a vyhledávaným nápojem. Zvláštní nakyslá chuť dala těmto vodám název kyselky. V 18. století začala být v některých zemích, jako v Anglii a Německu, obohacována voda uměle o kysličník uhličitý, a distribuovala se jako sodovka. Tyto nápoje neprovázely žádné zdravotní obavy, protože se konzumovaly občas. V současné době je většina nápojů sycena uměle kysličníkem uhličitým, a spotřeba těchto sycených vod výrazně stoupla. U nás pijeme průměrně asi 70 litrů těchto vod na osobu ročně. Tato spotřeba se není zanedbatelná.
Přírodní minerální vody mají různý obsah kysličníku uhličitého. N některých vodách jsou to malá množství několik desítek miligramů na 1 litr, v některých množství, okolo 1500 – 2000 mg /l vody. Maximální hodnoty se pohybují okolo 3 000 mg/litr. Většina těchto vod prochází úpravou, kdy se z vody odstraňuje železo. Při tomto procesu dochází k úbytku kysličníku uhličitého. Výrobci často tuto vodu znovu dosycují. Hodnoty se potom pohybují okolo 6 - 8 tisíc mg na litr. Vyšší dávky jsou dodávány nejen z důvodů chuťových, ale i konzervačních. Čím má voda vyšší obsah kysličníku uhličitého, tím je kyselejší. Kysličník uhličitý se z tekutiny ztrácí pouze pokud je balena v plastových lahvích, protože v nich dochází k větším únikům.
Organismus má dva hlavní metabolické produkty. Jsou to voda a oxid uhličitý. Tedy podáváním vody, obohacené o oxid uhličitý, dodáváme do organismu odpadní produkty jeho činnosti. Organizmus se těchto produktů nepřetržitě zbavuje. Odcházejí z těla hlavně dýcháním. Proto při dýchání žádný oxid uhličitý z ovzduší nepřijímáme, ale pouze ho vylučujeme.
Zasahuje prakticky celý organizmus. V dutině ústní silně ovlivňuje chuťové buňky, tak,že snižuje jejich citlivost. U některých vod tak může být zakryta jejich zhoršená chuť. Slabý pocit brnění nás nutí pít pouze malými doušky. V žaludku dochází k velkému překrvení a zvýšené schopnosti vstřebávání. Zvyšuje se vylučování žaludeční šťávy, zrychlují se pohyby žaludku, zrychlují se i pohyby střeva. Nejsou potvrzeny obavy, že může docházet k vzniku žaludečních nebo dvanácterníkových vředů.Ale jsou známy příznaky syndromu, který způsobuje nemalé potíže a může dokonce napodobit srdeční příhodu. Při napínání žaludku a rozpínání tlustého střeva dochází k tlaku na bránici, svíravému pocitu na hrudi, poruchou srdečního rytmu, dechovou nedostatečností a pocitem strachu.
Oxid uhličitý zasahuje i dýchací a oběhový systém. Se vzrůstem parciálního tlaku oxidu uhličitého stoupá krevní tlak a tepová frekvence. V ledvinách způsobuje zvýšené vylučování vody a minerálních látek. Pokud se týká krve, tak oxid uhličitý způsobuje posun k acidóze, ke kyselosti. To je nepříznivé a ne všichni dokážou tuto kyselost kompenzovat.
Určitě ne. Především by perlivou vodu neměli pít kojenci. Další skupinou, která by pitím těchto vod mohla být poškozena, jsou osoby se srdečním onemocněním, poruchami zažívání a trávení, trpící žaludečními vředy, ale také diabetici.
Ne. Jsou vhodné pouze pro občasné pití z výše uvedených důvodů. Navíc je třeba uvážit, že oxid uhličitý snižuje pocit žízně a tak zhoršuje příjem tekutin, který je většinou nižší, než je skutečná potřeba.
Nejprostší je pít vodu bez jakéhokoliv sycení, třeba z vodovodu.
Evropané se dozvídali o tom, že Asie pije čaj z různých zpráv cestovatelů a obchodníků. Poměrně dlouho nebyl o tento nápoj zájem. Teprve Marko Polo přinesl podrobnější informace o nápoji, který se v Číně nazýval " ča" a nebo " te", podle toho, jestli jste byli západě nebo na jihovýchodě. Čína byla domovem čaje. Víte, jak nápoj vznikl? Báje vypráví, že císaři převařovali vodu, určenou k pití, ale ta byla naprosto nechutná. Voda, která se mohla v Číně pít, byla problematické kvality. Císař, nespokojen s nápojem, hledal, co by se mohlo do vody přidat. Až jednou, náhodou, spadlo do vařící vody několik lístků čaje a velký objev byl na světě. Mělo to být roku 2 737 před naším letopočtem. Prvních dva tisíce let se pil čaj zelený. Postupně se k němu přidávaly různé přísady, zázvor, cibule, pomerančová kůra a další. Pití čaje postupně přešlo v obřad, a počátkem 16. století se ustálila móda "drceného šlehaného čaje" v obřadu, zvaném " Ča no ju – harmonie – úcta – klid – čistota. Ve 13. – 14. století se začaly první pokusy o fermentaci, kterou šířili zejména Mongolové. Z Číny se rozšířilo pěstování čaje do dalších zemí, hlavně do Japonska a Indonésie. Do Indie, na Cejlon a do Indonésie se dostal čaj teprve v polovině 19. století. Posléze i do britských kolonií a do Jižní Ameriky. Čaj byl velmi drahý, což bylo způsobeno dlouhou dopravou. Počátkem 18. století zrušila anglická královna Anna clo a daně na čaj, což přineslo zavedení čaje jako běžného a oblíbeného nápoje v celé zemi. Dokonce vytlačil do značné míry i pití piva.
Čajové lístky mohou být zpracované na čaj zelený, polofermentovaný nebo plně fermentovaný černý čaj. Z pupenů čajových lístků můžeme získat bílý čaj. Rozhodující je způsob zpracování. Lístky čaje mají různou velikost, lze je lámat, drtit, svinovat a od těchto metod je odvislý výsledek. Z lístků lze získat asi 25% extrakty, z lámaných lístků a čajového prachu až 30%, a při použití speciálních metod až 36% extrakt.
Obsah a poměr látek, které tvoří chuť, vůni a barvu čaje, určuje především nadmořská výška plantáží. Dále je to složení půdy, klimatické podmínky
, počty lístků na větvičce, a v neposlední řadě způsob zpracování.
Je to především thein,kterého jsou v čaji asi 3%. Je to aminokyselina, která snižuje stres. S postupem času se ukázalo, že je totožný s látkou, obsaženou v kávě, a která se nazývá kofein. Byl tedy termín thein opuštěn a nyní se užívá pouze kofein. Je to hořká látka, která dodává čaji charakteristickou chuť. Další složkou, která má vliv na chuť, je skupina látek, zvané katechiny.
Jsou v podstatě dva. Při prvním se připraví extrakt a ten se přímo pije. Při druhém se připraví silná esence, která se potom ředí vodou / ruský čaj ze samovaru/.
Pokud zalijeme čaj horkou vodou, tak během prvních 4 minut přejde do extraktu většina látek, které tvoří barvu. Jejich množství a vzájemný poměr určují zabarvení nápoje. Theaflaviny dávají čaji jasný odstín, thearubinogeny zabarvují čaj do tmavě hnědé barvy. Naposledy se uvolňují látky, nazývané jako třísloviny. Dávají čaji svíravou chuť a pokud je nechceme, není nic snazšího, než vyluhování přerušit.
Především obsahem látek, které způsobují zabarvení. Důležitou roli hraje použitá voda, její teplota, délka vyluhování a také případné přísady.
Libovolné, dle fantazie. Může to být pomerančová nebo citrónová kůra, med, různé doplňky jako máslo a mléko, nebo koření, jako skořice, máta, majoránka, dobromysl,zázvor a jiné.
Osoby, které pijí více než 5 - 6 šálků čaje denně mají menší riziko vzniku jak nádorových onemocnění, tak onemocnění srdce a cév. Je to způsobeno tzv. katechiny, což jsou ve své podstatě účinné antioxydanty. Podílejí se na barvě i chuti, kterou čaj má. Důležitá je příprava čaje. Je vhodné čaj ponechat v konvici krátce vyluhovat.
Staré čínské přísloví praví: " Kde se pije čaj a kam chodí slunce, nechodí lékař".
Fermentovaný černý čaj obsahuje mnoho účinných látek, katechiny a další, které působí proti ateroskleróze, vysokému krevnímu tlaku a tvorbě kamenů. Zelený čaj není fermentován a obsah účinných látek je vyšší než v čaji černém. Má tedy lepší účinky, hlavně u nemocí srdeční a cévní soustavy.
V čaji jsou především stopové prvky, mangan a fluor a potom některé vitaminy skupiny B. V jednom šálku čaje, který je připraven z 5g, je tedy: 50-80mg kofeinu, 0,2 – 0,5 mg fluoru, 1 mg manganu, 0,02 mg vitaminu B2 a 0,2 mg kyseliny nikotinové.
Pití kávy je oblíbený rituál, spojený s přátelským posezením.
Káva zřejmě pochází z Etiopie z oblasti Kaffa. Asi před 700 lety se začala šířit obliba kávy, nejprve do Turecka a potom do Evropy. Kávovník, lat.Coffea, se dnes pěstuje už jenom v několika vyšlechtěných odrůdách. Původně pěstovaný kávovník měl plody velikosti třešně, které vyzrávaly do červené až tmavě fialové barvy. Vlastní kávová zrna jsou uložena pod několika slupkami. Při pražení se dosahuje nejen změny barvy, ale i ztráty vody. Kávová zrna obsahují vedle vlákniny také vodu, tuk, bílkoviny, cukr, minerální látky a hlavně alkaloidy, zejména kofein, pro který je oblíbená. Káva není jediná, kofein se vyskytuje i v jiných rostlinách, jako je to čaj, kakao a některé další, ale v podstatně menším množství.
Účinky kávy jsou známé. Obsahuje kofein, který je znám svými stimulačními, budivými účinky. Patří sem nejen snížení pocitu únavy, ale i zvýšení krevního tlaku, zvýšení tepové frekvence, zvýšení vylučování žaludečních šťáv a močopudné účinky. Ne všichni ji dobře snášejí. U někoho může vzbuzovat pocity podráždění, nespavost nebo pocity bušení srdce.
V jednom šálku kávy je asi 80mg kofeinu, a v 1 litru koka koly je 125 mg. Kofein má účinky především na nervový systém. Může snižovat hladinu vitaminu a navozovat úzkostné pocity. Vznik úzkostí po podání kofeinu prokázala řada studií. Dlouhodobé podávání kofeinu ovlivňuje mozeček a v mozku klesá obsah zinku, který je nezbytný pro funkci buněčné membrány a pro přenos nervových vzruchů a pro dobrou kvalitu vidění. Podání kofeinu povzbudí bdělost a zvýší aktivitu. Může ale nastat i větší dráždivost, neklid a tendence k agresivitě. Kofein je návyková látka. Na druhé straně některé studie prokazují další pozitivní vlivy kávy. Holanďané prokazují, že osoby, které pily větší množství kávy, dokonce až 7 šálků denně, neonemocněly diabetem 2. typu. Je to otázka do diskuze.
Vztah kávy a vysokého krevního tlaku není jednoznačný. Ale lze zodpovědně říci, že pití kávy běžné koncentrace, v množství do 6 šálků denně, nezvyšuje riziko nemocí srdce a cév, a to ať už se jedná o kávu z kávovaru, nebo jinou.
Zvýšení hladiny cholesterolu v souvislosti s kávou také není jednoznačně uzavřeno. Určitě platí, že mírná konzumace neškodí.
Káva je všude rozšířená, všude konzumovaná. Jedni ji doporučují, jiní před ní varují, ale pije ji stále více lidí. V různé úpravě, mletou, jako kávu tureckou, překapávanou, presovanou, nebo instatní. Její příprava v našich podmínkách nepatří k obřadům, a také si nelámeme hlavu s dalšími možnými doplňky. Je možno k ní přidat skořici, hřebíček, mátu peprnou, nebo vaječný likér, whisky apod. Rozhodně by káva měla být čerstvě umletá.
Jisté je, že nikdo spolehlivě neprokázal, že má pití kávy souvislost se vznikem infarktu myokardu. A také se neprokázalo, že pití kávy zhoršuje osteoporózu u žen v menopauze.
Kromě výše uvedeného kofeinu má také určité malé množství draslíku a kyselina nikotinové.
Nejvyšší obsah má káva překapávaná. Je to dvojnásobné množství než u instantní kávy a u čaje.
Některé zprávy uvádějí, že pití kávy ohrožuje žen v menopauze tím, vyplavuje vápník z kostí. Tato domněnka se nepotvrdila. Takže kávu ano, ale mléko také, na to je třeba pamatovat.
Prvními pěstiteli kakaovníků byli Aztékové a Mayové na území dnešního Mexika. Dnes se pěstuje nejen ve střední a jižní Americe, ale i západní a východní Africe, Asii, západní Indii a Austrálii. Ke zpracování se užívají plody, kakaové boby. Ty se fermentují, a při tom vznikají biochemické změny. Po fermentaci následuje mytí, sušení, třídění, pražení, drcení, mletí a lisování. Při lisování vytéká tuk, kakaové máslo, které velmi příjemně voní. Zbylý prášek je kakao, které užíváme. Kvalita a intenzita vůně kakaa je závislá na kvalitě fermentace. Kakaové máslo se užívá nejen při výrobě čokolády, ale také při výrobě léčiv a v kosmetickém průmyslu.
Kakao obsahuje množství sacharidů a bílkovin, ale také látku, zvanou teobromin, která má podobné účinky jako kofein, i když o něco slabší. Obsahuje i řadu minerálů, hlavně vápník, a fosfor a má i dost železa.
Proto má význam ve výživě jak dětí, tak i starších osob. Kromě mírně povzbuzujících účinků má i ochranný vliv na srdce a cévní aparát.
Čokoláda je výživná, dodává energii, zahání hlad, podporuje vytrvalost a zlepšuje náladu. Je to dobrá droga. Užívali ji při svých válečných taženích Aztékové a za 1. světové války byla dodávána vojákům na frontu z podobných důvodů. Dodávali ji Američané, kde byla výroba zavedená.
V Evropě začala výroba čokolády již v polovině 16. století, kdy ji z Ameriky přivezl v roce dobyvatel Hernando Cortez. Výroba čokolády začala ve Španělsku a byla zpočátku velice tajena. Tajemství výroby bylo ale nakonec stejně prozrazeno a výroby začala po celé Evropě. V Praze vyráběl první čokoládu Filip Watzke, v Celetné ulici, a to už v roce 1770. Příliš se dnešní čokoládě nepodobala. Teprve Holanďané přinesli zásadní zvrat, když v roce 1828 Conrad van Houten vymyslel lis, kterým dokázal oddělovat kakaové máslo od kakaového prášku. Tím podstatně snížil cenu výrobků a zpřístupnil čokoládu širokým vrstvám. Jen pro zajímavost, lis byl poháněn větrným mlýnem.
Čokoláda je lehce stravitelná a velmi rychle se vstřebává. Je vhodná pro rekonvalescenty a hodí se pro rychlé doplnění energie. Po jejím požití dochází rychle k obnově sil.
Co je na čokoládě tak nejpřitažlivější? Především její chuť, potom její povzbuzující účinky. Umožní dosáhnout příjemných pocitů. A poslední výzkumy prokazují, že čokoláda snižuje riziko infarktu myokardu.
Ukázalo se, že pokud se do čokoládypřidá více vápníku, tak jde méně na tloušťku. Je to tím, že se sníží vstřebávání kakaového másla a tuk odchází spolu s vápníkem z organismu a nejde do krevního oběhu.
Pití alkoholických nápojů patří ke kulturní tradici lidstva, a je pravděpodobné, že zůstane součástí životního stylu, i přesto, že u některých osob může mít vážné zdravotní důsledky.
Alkohol je, snad díky výchově, v podvědomí každého z nás, pokládán za něco krajně škodlivého a nebezpečného. Přesto ale jeho požívání nevymizelo a těší se stále popularitě.
Jak je to s ním ale s hlediska výživy? Pokud se týká energie, tak je samozřejmě energetickým přínosem, ale není úplně jasné, jestli skutečně ovlivňuje zvyšování váhy. Alkoholické nápoje mají i svou biologickou hodnotu, která se stala předmětem zájmu. Jedním z hitů poslední doby je ochranný účinek červeného vína pro svůj obsah resveratrolu, jak už jsme se zmiňovali.
Kvašené nápoje, tedy pivo a víno, obsahují řadu důležitých živin a mají i vitaminy skupiny B, provitamin A, stopové prvky a vyšší obsah draslíku. Ale nelze říci, že by byly významné s hledisky výživy. Zdrojem těchto látek pro člověka musí být potraviny.
Požívání alkoholu vede na druhé straně k větším ztrátám hořčíku, vápníku, zinku a některých dalších, což vede u silných pijáků ke změně metabolismu.
Velmi se diskutuje ochranný účinek alkoholických nápojů před nádorovými chorobami. Názory nejsou jednoznačné. Látky, které jsou součástí vín a různých bylinných likérů, mohou podporovat ochranné procesy a mohou zasahovat do množení buněk a potlačují strach a úzkost, což je velmi prospěšné. Na druhé straně jsou samotnému alkoholu připisovány účinky, kdy může podporovat nádorové bujení, ale nepopírá se lepší prokrvení a zlepšení nálady.
Zato mírné popíjení alkoholických nápojů jako prevence infarktu myokardu se potvrdilo. Nejhůře na tom jsou naprostí abstinenti. Je to samozřejmě složitější, předpokládá se současně určitý životní styl včetně stravování, a kulturní mírná konzumace.
V pokročilém věku alkohol určitě prospívá. Zlepšuje prokrvení všech orgánů včetně mozku. Zlepšuje náladu a komunikativnost. Jenom ho nesmí být moc a nesmíte jezdit autem.
Víno, rum koňak, sherry, maraschino a některé další se užívají k ochucování pokrmů.
V řadě studií je hodnocena otázka vztahu alkoholu a délky života. Všechny studie zatím potvrdily, že muži, kteří mírně pravidelně požívali alkohol, se dožívali vyššího věku v lepším zdraví. Prodloužení podporovala fyzická namáhavá práce. Nejhůře na tom byli kuřáci s vysokou konzumací alkoholu.
Je to neúplně prokvašený alkoholický nápoj, který se vyrábí ze sladu, chmele a vody, za použití kvasnic. Je přirozeně syceno kysličníkem uhličitým, který mu dodává říz a chuť. Patří k nejrozšířenějším a nejpopulárnějším alkoholickým nápojům u nás i v sousedních zemích. Není příliš kaloricky vydatné, takže jeho energetický přínos není podstatný. Obsahuje nutričně hodnotné látky, jako vitamin B12, biotin a kyselinu listovou. Při běžné konzumaci není tento přínos tak významný.
Je oblíbeným nápojem v zemích okolo středozemního moře. Zde se mu připisují blahodárné účinky a srdce a cévy. Má nízký obsah alkoholu, 9 – 10g/ 100ml. Sacharidy sou okolo 0,3 do 6,0g ve 100ml, podle toho, zda se jedná o suché nebo sladké víno. Ve víně jsou i minerály a stopové prvky. Obsahuje i železo, bohužel je málo využitelné.
Patří k významným antioxidantům. Je popisován hlavně u vín červených, ale je přítomen i v bílých vínech.
Jsou to alkoholové koncentráty, vysoce energeticky vydatné. Většinou obsahují 30 – 40% alkoholu. Vyrábějí destilací z kvašených sacharidů. Whisky se vyrábí ze zkvašeného obilí, koňak ze zkvašených hroznů, calvados ze zkvašených jablek. Neobsahují žádné nutričně významné látky.
Dlouhodobé požívání alkoholu ovlivňuje kvalitu nervové buňky, může způsobit její nezvratné poškození.
Destiláty obsahují ve 100ml nápoje 40g alkoholu, tedy asi 280kcal. Víno má 8 – 9 g alkoholu, to je 54 -67 kcal. Pivo má 3,2g alkoholu, což představuje 32kcal.
Jsou to také destiláty, které mají vyšší obsah cukru a nižší obsah alkoholu, většinou okolo 20%. Také nemají žádné výživné látky.
Z hroznů se vylisuje šťáva a zůstanou slupky, zbytky stonků a jadérka. Z těchto výlisků se odedávna pálily lihoviny. Na Balkáně je to známá rakija, v Itálii je to grappa. Původně tyto kořalky patřily k levným nápojům domorodců. Klasická grappa se vyrábí ze zbytků výlisků z červeného vína, které musí mít dostatek vlhkosti, cukru a vysoký obsah aromatických látek.
Zpracovává se destilací a pak se ředí pramenitou vodou. Má 38 – 60% alkoholu a čerstvě vyrobená je bezbarvá. Při delším skladování získává lehké hnědavé zbarvení.
Původně byly tyto nápoje vyrobeny pro výkonné atlety. Obsahovaly sodík a určité množství sacharidů. Cílem bylo, aby rychle prošly zažívacím traktem a vstřebaly se. Tím měly přispět k optimální rehydrataci, tedy rychlému doplnění tekutin. Při příjmu běžných tekutin dochází k vstřebání tekutin do hodiny. Pro běžného sportovce nemají tyto nápoje žádný zvláštní význam. Pokud by se jednalo o nápoje s umělým sladidlem, tak jejich podávání zcela ztrácí smysl, neboť ta rozhodující složka, která je zdrojem okamžité energie, tedy sacharidy, v nápoji není a je nahrazena nekalorickým sladidlem.
Vyrábějí se, aby zvýšily tělesnou a duševní aktivitu, a to okamžitě. Jsou perlivé a obsahují sodík, vitaminy a některé další látky jako taurín a inosit. Hlavní složkou, která má stimulační účinek, je kofein. Jeho množství je dvojnásobné ve srovnání s kolovými nápoji. Při požívání těchto nápojů je třeba mít na paměti, že kofein účinkuje povzbudivě pouze do množství 2,5 mg/kg tělesné váhy. Vyšší dávky způsobují žaludeční a střevní obtíže a poruchám spánku. Taurín, který je v nápojích obsažen, je látka, kterou organismus běžně produkuje v dostatečném množství. Tato látka je součástí buněčné membrány a zlepšuje látkovou výměnu. Ale není doloženo, že by jeho zvýšený přísun souvisel se zvýšenou tělesnou schopností.
Jsou nápoje, které zvyšují pohodu. Je jich široká škála. Ledový čaj, studená káva s různými příchutěmi, nápojové směsi z minerálních vod, extraktů rostlin a ovoce, ale také limonády s určitým obsahem alkoholu. Mírná dávka alkoholu skutečně může zlepšovat dočasně osobní pohodu, ale neměly by být podávány dětem.
Řada ovocných nápojů je obohacována o vlákninu a některé vitaminy. Nabízejí se také A,C, E nápoje, které obsahují také beta – karoten a omega - 3 mastné kyseliny. Není jasné, jestli tyto nápoje mají nějaký účinek.
Do této skupiny patří i probiotické mléčné nápoje, které obsahují speciální mikroby, jejichž účinkem by se měla zlepšit střevní flora a obranyschopnost.
Poradnu vede: MUDr. Ludmila Truhlářová
Sídlo poradny: Jana Roháče 80, Staré Splavy
Tel.fax: 487 523 550
Mobil: 602 719 366 nebo 733 126 404
E-mail: ludmila.truhlarova@seznam.cz